Drsné fórky, narážky na ty nejintimnější problémy a vynikající černý humor. To všechno vystihuje slovenské divadlo Skrat, které se v březnu v prostorách Flédy před Brňáky uvedlo se svým představením Umri, skap a zdochni…!!! Nyní se objeví v Brně zase, ve čtvrtek 27. dubna představí premiéru Nemusím veľa, stačí dobre…
Divadlo Skrat by se dalo přirovnat k pražskému Sklepu. Na brněnské scéně nic podobného divák nenajde. V současné době soubor trápí hlavně vysoké nájemné, a tak se svými představeními objíždí Česko. Rozhodně se nejedná o začínající herce. „Skratovci jsou zkušení harcovníci,“ říkají sami. Režisér Dušan Vicen získal dvakrát enu Alfréda Radoka za nejlepší český a slovenský dramatický text. Druhý režisér Ľubomír Burgr výrazně ovlivňoval slovenskou alternativní scénu už za dob své skupiny Ali Ibn Rachid. Ostatní členové souboru působili v dnes už kultovním slovenském divadle Stoka.
Po představení působí herci Vít Bednárik, Vlado Zboroň a režiséři a herci v jedné osobě Ľubomír Burgr a Dušan Vicen příjemně, ale únava z cestování je na nich znát. V ideálním případě by chtěli pro své divadlo vlastní prostor s hospodou, kde by mohli Skrat rozjet naplno.
O čem představení divadla Skrat jsou?
Dušan Vicen: Jednoduše o lidech, kteří se dostávají do různých situací a pak už je to jenom běh úvah o tom, co by ještě chtěli. Představení vznikají na zkouškách. Herci se odpíchnou od tématu, ale všechno je to o nich a o tom, co někde slyšeli, co četli nebo zažili. Nápady pak zaznamenáváme a co zapadne do celku, přepíšeme do divadelní hry.
Vaše představení tvoří krátké scény, máte scénář daný pevně nebo se většinou improvizuje?
Dušan Vicen: Devadesát procent je dáno, zbytek herci vytváří přímo na jevišti. Víc není potřeba, protože vše vzniká z improvizací už na samotných zkouškách. Ale herci samozřejmě mají právo s texty manipulovat.
Ve svých textech se dost strefujete do Slovenska a Slováků, upravujete nějak scénář pro Českou republiku?
Dušan Vicen: Ne, nemyslím, že by byl takový rozdíl mezi českým a slovenským publikem. Jsou to myšlenky určité střední ztracené postkomunistické generace. Společné téma lidí, kteří jsou v určitém věku. Přijímají i to i Slováci a stejné reakce by byly i v Norsku…
Fléda je pro divadlo specifický prostor, diváci odchází během představení na bar pro nápoje, komentují děj… Neruší vás to při hraní?
Vlado Zboroň: Mě to přijde jako výborné místo. Jeden den se tu hraje, další je tu divadlo. Nepožadujeme po divácích, aby seděli na místě. Pro mě bylo úžasné, že se vraceli. Já myslel, že odešli navždy. Mě spíš vadí, když do představení někdo mluví, opilí lidé a podobně… Sám mám s podobnými stavy samozřejmě také zkušenosti, ale když vykřikují, tak to je otravné. Když si někdo odejde pro pivečko, je to v pořádku. Naše představení je také živé.
Která česká divadla máte jako režisér rád?
Dušan Vicen: Vnímám to velice sporadicky, samozřejmě znám Divadlo Husa na provázku a HaDivadlo. Nezdá se mi, že by v Čechách bylo podobné divadlo jako Skrat, všechny jsou různorodější a nejsou tolik profilované.
Ľubomír Bugr: Zaujalo mě Loutkové divadlo Československo a pak některá divadla, se kterými spolupracujeme v Praze. U některých jsem ale zatím viděl jen dvd, takže mě zajímá, jak budou působit naživo.
Do Brna se chystáte přivézt premiérové představení „Nemusím veľa, stačí dobre…“ Co diváky čeká?
Dušan Vicen: Uvidí znovu standardní trojici herců Ľubomír Burgr, Vlado Zboroň a Vít Bednárik. Navíc doplněné o šarmantní dámy. V podstatě to bude rozvíjení podobných věcí jako dneska, všechno se bude odehrávat v jednom hotelovém pokoji, kde se setkávají různé dvojice a řeší své problémy. Pokaždé se objeví pikantní situace. Stále je to o lidech, rozhodně se jim nechceme vzdálit.
